Vlhké zdivo není žádná sranda. I když daný problém na první pohled nevypadá moc vážně, může pomalu zničit váš domov. Čím dříve ho tedy začnete řešit, tím lépe. Jak poznáte vlhké stěny a co si následně počít?
Naprosto typické znaky mokrých stěn
Ze všeho nejdříve musíte zjistit, podle jakých znaků poznáte vlhkost svých stěn. Nejčastěji zpozorujete odlupující se omítku a typické vlhkostní „mapy“ na zdech. Pokud zahlédnete šířící se plíseň, máte už naprosto jasno. Některé jevy však mohou být víceméně nenápadné. Bavíme se třeba o těžkém a zapáchajícím vzduchu, a to nehledě na roční období. Všímejte si i orosených oken ve sklepě. Dotýkají se stěn kovové konstrukce a velmi rychle podléhají rzi? I toto je znak potíží. Nejlepší bude, když si pořídíte malý přenosný vlhkoměr, který vás vyjde asi na tisíc korun. Ten dokáže snadno a rychle určit vznikající problémy.
Pokud jste zpozorovali kombinaci výše zmíněných znaků, je na čase danou situaci co nejdříve řešit. Čím déle budete čekat, tím více vlhkost postoupí a nadělá větší paseku. V takové situaci přichází na scénu izolace zdiva, případně nahrazení poškozené hydroizolace. Tento proces může proběhnout rovnou několika odlišnými způsoby. Jaké jsou nejběžnější a co jsou jejich silné i slabé stránky?
Základní technologie řešení vlhkosti stěn
Ze všeho nejdříve si představíme mechanicky nejnáročnější postup, jímž je podřezání zdiva. Během této práce se používá buď řetězová pila (v případě cihelného zdiva), nebo diamantové lano (vhodné pro všechny typy zdí). Bohužel se jedná o náročný proces, který vyžaduje postupné rozbourávání zdiva. Vzniká při něm nepořádek a není to nic příjemného. Výsledkem jsou však perfektně ochráněné stěny a dlouhodobé úspory za vytápění.
Vše začíná vyřezáním dlouhé spáry přímo ve stěně. Do vzniklého otvoru se vloží vhodná izolace (většinou bývá na bázi PVC, PE, případně sklolaminátu). Podřezané zdivo se zajistí plastovými klíny. Poté se kousek vedle prořízne další spára a opět se do ní vloží izolace. Jednotlivé pláty izolace se vzájemně překrývají v šířce asi 10 centimetrů. Tímto způsobem se pokračuje do okamžiku, dokud není celá stěna poctivě zaizolovaná. Ve finále se otvory vyplní cementovou suspenzí. Nevýhodou tohoto postupu je fakt, že u starších a méně stabilních budov může narušit jejich statiku.
Příjemnější a modernější metody
O mnohem šetrnější metodou je takzvaná chemická injektáž. Během tohoto procesu stačí vyvrtat do zdí malé otvory. Ty se mohou utvořit i z vnější strany vašeho domova, takže nemusíte narušovat vzhled interiérů. Do vzniklých děr se následně napustí silikonová mikroemulze, silikonový krém, akrylátový gel, případně polyuretanová pryskyřice. V některých případech je samozřejmě možné kombinovat různé druhy izolačních prostředků, aby bylo dosaženo dokonale vyváženého výsledku. Účel je jasný – vyplnění pórů ve stěnách tak, aby skrz ně nemohla pronikat vlhkost.
Poslední zajímavou technologií je aktivní elektroosmóza. Ta využívá přirozeného fyzikálního jevu, kdy elektromagnetické proudění ovlivňuje chování kapalin. S pomocí speciálního zařízení se dají stěny vysušit bez sebemenšího mechanického zásahu. Jedná se o velmi rychlý a levný proces, který nedělá nepořádek. Používá se třeba u památek nebo ve složitě přístupných prostorech rodinných domů.
Chcete co nejrychleji vyřešit vlhkost ve stěnách? Pak se podívejte na webové stránky společnosti Izolace Hróz, kde se dozvíte veškeré potřebné informace. Budete si moci přečíst o postupu i výhodách a nevýhodách jednotlivých metod a najdete kontakty na odborníky.
